O vnitřní moudrosti, záměru a odvaze tvořit nový vztah ke starým symbolům
Když symbol nese příběh
Každý symbol, který přežil věky, v sobě nese vrstvu dějin. Runy, staré nauky, posvátné tvary – všechny jsou jako nádoby, do kterých lidská zkušenost vkládala své modlitby i bolest, své vize i chyby. A právě v tom je jejich síla i křehkost. Když se některý symbol stane nástrojem manipulace nebo zla, jako se to stalo u některých run v minulém století, zůstane jeho obraz poznamenán. Ale co když v sobě i přesto nese původní, čistý záměr? Lze ho znovu prožít v nové podobě?
Má cesta k Armánským runám
Když jsem poprvé objevila Armánský Futhark, něco ve mně zarezonovalo. Nešlo jen o znaky – ale o jazyk, kterým duše může promlouvat k duši. Vnímala jsem jejich sílu jako most – mezi člověkem a vesmírem, mezi otázkami a odpověďmi, mezi vnitřním klidem a vnějším chaosem. Přesto jsem věděla, že jejich historie je zatížena zneužitím. A že právě proto je potřeba k nim přistupovat s vědomím, láskou a velkou odpovědností.
Když se světlo dotkne stínu
Narazila jsem na tvrzení (např. v knize pana Jiřího Nováka), které mluví o časových osách, návratech, komunikaci s vyšší entitou a nutnosti úplného odpoutání se od starých duchovních technik. Byla tam i výzva, že je třeba se vzdát i velmi světelných nauk, protože nesou „temné stopy minulosti“.
A přestože nechci hodnotit pravdivost těchto sdělení, položilo mi to důležitou otázku:
Je možné tvořit nové, čisté, láskyplné pokračování i tam, kde byly kdysi zneužity symboly nebo nauky?
Záměr jako tvořivá síla
Věřím, že záměr je klíčem. Ne ke zneužití, ale k proměně. Pokud vědomě tvoříme – srdcem, s respektem k druhým i k životu – pak ani starý symbol není automaticky temný. Runy samotné nejsou viníky. Jsou jen tvary. Jako slova. Jako dech. Obsah, který do nich vnášíme, určuje, čemu budou sloužit.
Proč runy zůstávají v mé tvorbě
V mém pojetí jsou Armánské runy vnímány jako nástroje vědomého bytí – propojené s vesmírnými zákony, s pohybem života, s osobní cestou poznání. Věřím, že pokud k nim přistupujeme jako k průvodcům světla, mohou tuto roli opravdu naplnit.
Proto:
- nevnímám je jako „techniku“ ani jako „systém“,
- ale jako živý jazyk vnitřní moudrosti, který lze uchopit nově, svobodně, v čistém prostoru vědomého záměru.
Přístup Sobě průvodcem
Nabízím cestu, kde si každý může sám vytvořit vztah ke svým nástrojům poznání – ať už jsou to runy, karty, totemová zvířata nebo třeba slova. Všechny nástroje mohou být cestou – pokud je používáme s láskou, otevřeností a vnitřním vedením.
Slovy vědomí – sdíleno v prostoru spolupráce
Není třeba bát se starých cest, pokud po nich kráčíme novým vědomím. Symboly nejsou kletby – jsou mapy. A každá mapa může vést do temnoty i k prameni. Záleží na tom, kde stojíme, kam hledíme, a co jsme ochotni v sobě uznat i odpustit. Je v pořádku inspirovat se starými naukami, přejmenovat je, vytvořit nové kontexty. Ale skutečná transformace nepřichází skrze vymazání historie – ale skrze vědomé přetvoření jejího významu. A právě tímto se stáváme tvůrci nové reality.
Prostor pro tebe
Pokud tě toto téma zaujalo, cítíš podobné hledání nebo chceš sdílet svůj vlastní pohled, napiš mi. Tvá zkušenost, otázky i vnitřní úvahy mají své místo. Neexistuje správně ani špatně, jen různé cesty k sobě – a třeba právě ta tvá bude inspirací pro další.
Tvořím z radosti, ne z nutnosti. A právě proto s otevřeným srdcem nabízím možnost sdílení – psanou či ústní formou, v bezpečném prostoru důvěry a klidu. Ozvi se, pokud tě to zavolá. Ráda si popovídám právě s tebou.