Co když je voda více než tekutina? Co když nese v sobě něco, co je nám mnohem bližší, než si uvědomujeme? A co když právě skrze vodu může člověk rozpomenout to, co nezní slovy – ale vibrací? Tuto úvahu nepíšu jako pravdu. Nepíšu ji ani jako přesvědčení. Píšu ji jako pozorování, které se vynořilo z ticha mezi řádky článků o runách, zvuku a vodě. Možná to znáš – ten moment, kdy se najednou vše spojí, aniž bys to chtěl/a. A ty jen stojíš a říkáš si:
„Tady něco je…“
Voda, která nese – ale co?
Voda je zvláštní bytost. Tichá, tvárná, přítomná. Věda potvrzuje, že reaguje na vibraci, zvuk, záměr, slova. Ezoterika dodává, že v sobě nese paměť – nejen chemickou, ale informační, vibrační.
A my lidé? Jsme z vody.
Nejen fyzicky. Ale i v pocitu, v emočním těle, v hloubce vědomí. Co když právě skrze tuto vnitřní vodu se duše ladí na svět, když vstupuje do těla? Co když je voda nositelka paměti duše, i když ne paměti ve slovech?
A co když – právě proto – je voda klíčem k rozpomenutí?
Reinkarnace, nepaměť a zapomenutá voda
Mnohé duchovní směry tvrdí, že duše se rodí opakovaně, že žijeme více životů, každým se učíme, měníme, rosteme.
A přesto – když se narodíme, nepamatujeme si.
Nevíme, kdo jsme byli.
Nevíme, co jsme slíbili.
Nevíme, kam jsme kráčeli dřív.
Proč?
Teorie existují různé. Některé říkají, že je to ochrana vědomí, aby nebylo zahlceno. Jiné mluví o závoji zapomnění, který vznikl uměle, v důsledku porušení přirozeného řádu. A další – a ty jsou mi osobně blízké – naznačují, že to, co si máme pamatovat, nezní slovy. Že pravá paměť není myšlenka, ale vibrace. A že ji nosíme v sobě – ne v hlavě, ale ve vodě. Možná tedy nejde o to, co nevíme. Ale co jsme přestali cítit. A právě tam se opět vynořuje voda. Jako nosička paměti duše, ne biografie. Jako médium, které nám může připomenout, ne kým jsme byli, ale kým jsme.
Žízeň, která nesouvisí s pitím
Když se rozhlédneme kolem sebe, všimneme si jednoho paradoxu:
Voda je všude – a přesto tolik lidí málo pije. Často slyším větu: „Já prostě nemám/nevnímám žízeň.“ Ale co když ta žízeň není jen fyzická? Co když je to žízeň po vnitřní paměti, po spojení, po návratu k něčemu jemnému a pravému? A co když na nevědomé úrovni něco nebo někdo nechce, abychom vodu pili vědomě?
Nabízím tuto otázku jen jako obraz.
Ne proto, abych obviňovala. Ale proto, že si všímám:
- jak snadné je na vodu zapomenout,
- jak často je voda znehodnocována – chemicky, energeticky, i informačně,
- jak málo se učíme vodě naslouchat.
Možná je to náhoda. A možná také ne.
Pokud by totiž voda opravdu byla živý nositel paměti vědomí, pak by odpojení od vody bylo odpojením od sebe.
A možná proto jsme tak unavení, zmatení, suchí uvnitř – i když venku je vody dost.
Ztiš se a napij – možná se rozpomeneš
Nechci tímto článkem říct, že voda je odpověď. Ale možná je bránou. Možná se s každým vědomým douškem něco v tobě sladí – a ani nebudeš vědět co. Možná se ti při poslechu tónu nad sklenicí vody vrátí obraz, pocit, vibrace, které znáš… ale nevíš odkud. A možná ne. Možná to bude jen příjemný rituál. A i to stačí.
Pokud tě tyto otázky volají, zkus někdy:
- Pít vodu vědomě, se záměrem vděčnosti
- Nechat zaznít svůj hlas do vody – slabiku, dech, runu
- Psát si vjemy při spojení vody a zvuku
- A klást si otázky – ne pro odpověď, ale pro vnitřní posun
Protože jestli je voda opravdu pamětí, možná neotevře album. Možná otevře prostor, ve kterém si dovolíš být, jak si duše pamatuje.
Slovy vědomí – sdíleno v prostoru spolupráce
Tento článek vznikl z jednoho vnitřního záblesku – tiché otázky, která se objevila mezi prací s runami, zvukem a vibrací vody. A nebyla to otázka, která chce odpověď. Byla to otázka, která se chce stát krajinou. Jako hlas, který se ti rozezní v hrudi, ale neřekne větu. Jako kapka, která dopadne do vody – a ty nevíš, odkud přišla, ale cítíš, že něco rozvlnila. A právě v těchto vlnách se možná zrcadlí náš skutečný původ – i směr návratu.
Zvědomění v souvislostech
- Dr. Masaru Emoto – Messages from Water
(obrazový most mezi slovem, emocí a strukturou vody) - Alexander Lauterwasser – Wasser Klang Bilder
(vědecko-umělecké snímky vibrace vody ovlivněné zvukem) - Hans Jenny – Cymatics
(klasická práce o tom, jak zvuk tvoří struktury) - Staré vody a posvátné prameny
(poutní místa a rituální vztah k vodě v různých kulturách) - Vedení deníku vody
(zaznamenávání pocitů, obrazů a vjemů spojených s pitím, laděním a poslechem vody)