Tento text není o správnosti, ale o zvědavém nahlédnutí do souvislostí. Není to návod ani rada – je to můj pohled, který nabízím jako podnět k zamyšlení. Sobě průvodcem.
Vnímám, že způsob, jakým jíme, může být zrcadlem toho, kde se právě v sobě nacházíme. Ne ve smyslu „jak zdravě jím“, ale z jakého vnitřního místa sahám po jídle. Každý den, každé rozhodnutí u stolu, může být odrazem toho, jak se cítím, co právě řeším, čemu věřím… nebo čeho se bojím.
A právě proto v konceptu Stravy podle úrovní vědomí pracuji s myšlenkou domovské úrovně – tedy toho místa v sobě, kam se vracím nejčastěji, když ztrácím nadhled, sílu nebo motivaci.
Co všechno může znamenat „domovská úroveň“?
Domovská úroveň vědomí je jako vnitřní nastavení, ke kterému se člověk vrací nejčastěji – ať už vědomě, nebo automaticky. Je to místo, ze kterého většinu času vnímáme svět, vztahy, sami sebe… a právě i stravu.
Není to pevná škatulka. Je to spíše vibrace, stav těla a mysli, který se v nás usídlil jako přirozené „doma“. Zní to mile, ale pravda je, že domovská úroveň může být i bolestivá, vyčerpávající nebo zacyklená – jen jsme si na ni tak zvykli, že už ji nevidíme.
Domovská úroveň se nemusí shodovat s tím, co chceme nebo čemu věříme
Někdy si myslíme, že jsme „už jinde“ – máme přečtené knihy, víme, co je zdravé, co je vědomé, co je laskavé. Ale v praxi nás může silný stres, únava nebo bolest vracet do vzorců, které patří k jiné, hlubší vrstvě naší bytosti. K té, která zatím nebyla obejmuta.
Například:
- Žena, která šíří osvětu o vědomém stravování, ale po náročném dni sní potají tabulku čokolády – protože její domovská úroveň je stále v emocionální rovině, kde čokoláda = útěcha.
- Muž, který razí principy půstu, ale neustále přemýšlí nad kaloriemi a rozvrhem – protože je doma v mentální rovině, kde kontrola = jistota.
- Maminka, která by ráda jedla vědomě, ale jí zbytky po dětech ve stoje – protože je stále hluboko ve fyzické rovině, kde jídlo = přežití a funkce.
Domovská úroveň není špatně – ale pokud ji poznám, mohu ji přeladit
Poznat svou domovskou úroveň je jako otevřít deník, který jsme zapomněli psát. Ne kvůli hodnocení, ale kvůli porozumění sobě. A když pochopíme, proč se vracíme k určitým vzorcům, můžeme postupně pozvat nový tón:
- Zvědoměním toho, kdy a proč opět sahám po starém jídle.
- Laskavým vnitřním dialogem, který nezakazuje, ale naslouchá.
- Vytvořením bezpečného prostředí, kde nemusím jíst ze strachu, viny nebo zvyku.
Co ti může pomoci poznat tvou domovskou úroveň?
- Pozoruj se ve stresu. Co jíš, když máš málo času, jsi smutná, zahlcená nebo sama?
- Sleduj své automatismy. Co jíš bez přemýšlení? Co máš doma vždy po ruce?
- Zeptej se těla. Po jakém jídle se cítíš „jako doma“ – i když víš, že ti úplně nesedí?
- Všímej si motivace. Jíš z hladu? Z touhy po odměně? Ze zvyku? Z vyčerpání?
Malé změny, velké posuny
Někdy stačí nechat si čas mezi impulzem a činem. Místo automatického sáhnutí po něčem sladkém si jen položit otázku: „Co teď opravdu potřebuji?“
A možná to nebude jídlo.
Možná to bude obejmutí. Odpočinek. Slzy. Nebo ticho.
A právě tímto se začíná přeladění domovské úrovně – ne zákazem, ale pochopením, že v nás je něco hlubšího než automatismus. A že si zasloužíme být živeni nejen jídlem, ale i pravdivostí k sobě.
Jak se jednotlivé úrovně projevují?
Níže uvádím příklady, jak se může domovská úroveň promítnout do našeho vztahu k jídlu. Není to hodnotící rozdělení – jen mapa, která nám může pomoci porozumět sobě s větší jemností.
| Úroveň vědomí | Projevy ve stravování | Příklady myšlenek |
| Fyzická (přežití, zvyk, bezpečí) | Pravidelné přejídání, silná potřeba pocitu nasycení, rutinní jídla | „Musím se najíst, jinak to nezvládnu.“ |
| Emoční (útěcha, vina, návyk) | Jídlo jako reakce na emoce, emoční hlad, jídlo ve stresu | „Cítím se mizerně, potřebuju něco sladkého.“ |
| Mentální (analýza, kontrola, informace) | Přehnané sledování živin, výčitek, diet, rozpor mezi teorií a praxí | „Tohle jídlo není zdravé, ale nemůžu si pomoct.“ |
| Sociální (přijetí, sdílení, přizpůsobení) | Jídlo podle ostatních, přizpůsobování se partnerovi, rodině | „Nevadí, co bych si dal/a, stejně vařím pro ostatní.“ |
| Duchovní (intuice, přítomnost, uctění) | Vědomé jídlo, intuice, hlad jako signál, vděčnost | „Cítím, co tělo potřebuje. Vnímám, co mě živí.“ |
Proč to má smysl sledovat?
Protože když vím, kde se zrovna nacházím, mohu z tohoto místa vykročit dál. Ne silou. Ne zákazem. Ale pochopením. A když si dovolím být tam, kde opravdu jsem, bez přetvářky – otevřu si možnost jemně pozvat změnu.
Slovy vědomí – sdíleno v prostoru spolupráce
Je to jako když se domů vracíš po dlouhém dni. Ne vždy máš chuť něco měnit – jen usedneš na známé místo, i když víš, že bys mohla být jinde. Ale domovská úroveň není vězení. Je to náruč, kterou sis vytvořila, aby tě unesla. A právě proto si zaslouží pochopení, ne soud.
Všímání toho, z jakého místa jím, je jako otevření dveří do vlastního podvědomí. Ne proto, abych si vyčítala, že nejsem „výš“, ale abych s láskou viděla, odkud kráčím. A možná právě dnes je den, kdy neutečeš k jídlu, ale poděkuješ mu za to, že ti ukazuje cestu k sobě.
Zvědomění v souvislostech
- Hawkins, D. R. – Vzestup po úrovních vědomí. Myšlenka úrovní jako stavů bytí.
- Gabor Maté – Když tělo řekne ne: propojení emocí a nemocí s životními postoji.
- Epigenetika a neurověda: vliv prostředí, stresu a vědomí na tělesné reakce.